Zřícenina hradu Pravda.

 Zbytky paláce na západní straněHradní příkopKdy a kdo nechal postavit tento pozoruhodný hrad zůstane pravděpodobně tajemstvím. Skutečností je, že hrad Pravda se začal stavět někdy počátkem 14. století, ale mohlo to být i o několik desítek let později. Vedou se i dohady o jeho možných zakladatelích, kterých se nabízí hned několik. Žádného z nich nelze s jistotou potvrdit. Záhadou také zůstává prazvláštní jméno hradu, které je pro období středověku dosti neobvyklé. Nelze se opřít ani o nějakou místní pověst, ale to už by byla spíše velká náhoda. A tak o jeho prvních známých majitelích se dá mluvit až o mnoho let později v době, kdy hrad byl přestavován.Jižní část hraduAltán před hrademMaštovští z Kolovrat se rozhodli pro jeho velkolepou přestavbu, při níž byl hrad rozšířen a lépe opevněn. Nelze se ale dopátrat, zda hrad byl někdy dobýván a zda jeho přestavba splnila očekávání. Od roku 1523 vlastnili hrad Lobkovicové, ale těm zřejmě k srdci nepřirostl. Období slavné éry hradu pozvolna končilo a v roce 1593 se píše o Pravdě jako o hradu pustém. Kolovratové hrad vlastnili ještě skoro celé století a to až do roku 1681.Most přes hrasdní příkop V tomto roce se hrad dostává pod divické panství, se kterým přechází do schwarzenberského majetku. Jeho obyvateli jsou tuláci a loupežníci, o kterých jsou záznamy v lounských smolných knihách. Přesto v době rakousko – pruské války v roce 1866 se na hrad nastěhovaly úřady a obyvatelé z okolí. Další slavné období nastalo s dobou národního obrození. Tehdy se na hradě konaly vlastenecké slavnosti a shromáždění, kterých se zúčastnily tisíce lidí. Největší účast měla slavnost 12. července 1868. Tolik stručný výtah z minulosti hradu.Hradby na východní straně20. Hradní sklepeníHrad Pravda se nalézá ve vrchovině Džbán, přesněji určeno v Ročovské vrchovině a to v jejím okrsku v Domoušické vrchovině. Jedním z výchozích míst k cestě na hrad je obec Domoušice. Tady je možné parkovat a lze se sem dostat i veřejnou dopravou. Od vlakového nádraží to jsou na hrad po žluté značce necelé dva kilometry. Z nádraží se prochází na okraj obce. Odtud se pokračuje  Místnost v jižní částike trati, za kterou cesta vstupuje do lesa. Lesy v okolí jsou převážně listnaté, s mizivou příměsí jehličnanů a to především borovic. Spodní patro pod stromy je jen řídce porostlé rostlinami. Trochu překvapivým druhem v lese, byly urostlé exempláře kruštíků, které patří mezi orchideje. Cesta od okraje lesa začíná pozvolna stoupat, křižuje lesní silnici s malým parkovištěm. Odtud je to jen několik desítek metrů na rozcestí pod Pravdou. Za rozcestím je stoupání strmější a končí na větším prostranství nad hradním příkopem. Po pravé straně je turistický přístřešek a o něco výše větší altán.Západní část hraduVchod v jižní částiCesta končí u můstku nad příkopem, po kterém se prochází k bývalé hradní bráně. Nad ní se kdysi tyčila jediná věž hradu. Následuje pohled na rozlehlé nádvoří s několika starými stromy. Při východní straně hradu je vysoká, několik desítek metrů dlouhá hradba. Na ni na jižní straně navazují zbytky hradních budov a pozůstatky sklepů. Budovami prochází pěšina, po které se dá vystoupit na hradby.  Torzo věže na severní straněOdtud je celá zřícenina jako na dlani. Zajímavá je i západní strana, kde se vypínají poměrně vysoká torza zdí. Zde mohl stát větší, možná i patrový palác. Na jedné zdi je vidět malá část gotického okna. V další zdi jsou zřetelné otvory, ve kterých byly usazeny trámy, které nesly stropy. Nepříjemný je vysoký plevel, který zamořil velkou část zříceniny. Nebývale hluboké jsou i příkopy pod východní částí hradu. Východně od hradu je v lese skryt vrchol Pravdy ( 484 m.n.m.). Vycházka na hrad s návratem do vsi je dlouhá necelé 4 kilometry s převýšením okolo 50 metrů. A něco ještě dopoví fotografie.Hradby na východní straně

Rubriky: Nezařazené | Napsat komentář

Kůstrý, hora Šumavského podhůří.

Maleč, pohled od vsi k severuKůstrý, vrcholKůstrý ( 845 m.n.m.) je horou tak trochu tajemnou. Vypíná se východně nad údolím Růžďského potoka, nedaleko osady Maleč. Tato část Šumavského podhůří patří do Drážovské vrchoviny, která je podokrskem Mladotické vrchoviny. Nad ní stojí stojí Vimperská vrchovina a ta je podcelkem Šumavského podhůří. Dělení více méně složité, ale dá se dojít k určitému závěru. O hoře samotné lze říci, že turistická veřejnost ji skoro nezná, zato místní o ní vyprávějí celé legendy. Pro ně je horou opředenou tajemstvím a navíc místem s velkou energií, bohuželKůstrý, skála na hřebeni tou negativní. Slyšel jsem i vyprávění o Keltech. Ti měli mít pod západním svahem hory obětiště v místech, kde nad údolím Růžďského potoka je několik velkých skalních útvarů. Od nepaměti se tomuto místu říká Čertovo údolí. Hora má dva vrcholy, jižní Kůstrý ( 838 m.n.m.) a vyšší severní Altán ( 845 m.n.mn.). Tady měli mít své útočiště Keltové v dobách, kdy jim hrozilo nebezpečí. Jaká byla skutečnost se nikdo nedozví, ale vyprávění to je hezké. Kromě toho je to i lákavá pozvánka k výletu do těchto končin.Nad Růžďským potokemMaleč, staré lípy a kapleOsada Maleč se zdála být jedním z dobrých míst k výstupu na horu. I když v tomto případě je osada položena o něco výše ( 862 m.n.m.). Z toho plyne, že patří k nejvýše položeným sídlům v zemi. Osada samotná se může pochlubit několika starými lípami, hezkou kapličkou a najdou se tady i nějaká stará stavení. Z Malče se jde po silnici směrem na východ. Hned za posledním domkem osady se otevírají nádherné výhledy k severu a jihu a na východě je vidět táhlý  Maleč, pohled od obce k jihuhřeben cílové hory. Při dobré viditelnosti musí být odtud vidět i Brdy. V první zatáčce za osadou odbočuje vlevo lesní cesta, po které se zpočátku pozvolna sestupuje do údolí. Po chvíli následuje prudší svah a pěšina, která z cesty klesá k potoku. Nad potokem uprostřed menší louky stojí stavení a ruina bývalé pily. Tady se přechází na pravý břeh potoka a pokračuje proti proudu. Přibližně po 50 metrech je Růžďská studánka a za ní se vynořují první skaliska. Místo je to přímo kouzelné a jsem přesvědčen, že ani setkání s čertem by nijak nepřekvapilo.Kůstrý, pohled k severuNad Růžďským potokemPřímo nad potokem se klene skalní branka pod níž šumí protékající voda. O něco výše na svahu v šeru lesa se tyčí skála. Na jejím vrcholu je část kamenné lodě. V této skále je prý té „ negativní energie“ nejvíce a člověk by se ji měl raději vyhnout. Odolat pokušení nejde a jdu si skálu pohladit. Je prostě nádherná a naopak má i něco do sebe. O něco výše je několik velkých kamenů s rovnými hranami. To by mělo být ono obětiště Keltů. Svou vládu nad kameny má ale mech a posoudit, zda se jedná o jev přírodní nebo výtvor člověka prostě nelze. O něco výše je Nad Růžďským potokem skála připomínající malou pevnůstku z dob první republiky. Od ní stoupá pěšinka, kterou asi více využívá zdejší zvěř než lidé. Všude v okolí je množství kamenů a to až k lesní cestě. U té je vztyčen kámen se 6 a linkou s kroužky. Asi se jedná o hraniční kámen, který kdysi dělil panství. Následná křižovatka čtyř cest je zastávkou nutnou k určení dalšího směru. Je vhodné pokračovat k východu. Lesy v okolí cesty se mění v neprostupné mlází, kterým se musí projít. To se daří přímo v sedle pod jižním svahem. Následuje strmější výstup po lesní asfaltce, která vede až pod první jižní vrchol.Kůstrý, severní vrchol AltánKůstrý, hraniční kámenJsme na hřebeni a po pravé straně je silně zarostlé skalisko. Jediným přístupem je stezka mezi ostružiním, která končí u tyče a hromady kamenů. Mezi stromy je průhled k východu. Tak ještě sezobnout hrst sladkých ostružin a vrátit se na hřeben. Ten nabízí takovou malou kamennou pohádku. V okolí je jeden skalní útvar za druhým v různých tvarech a velikostech. V mnoha případech halí mechy kameny do zeleného kabátu a tak to pokračuje až pod Altán. Tak se nazývá 75. Nad Růžďským potokemvysoká skála nad okolím zcela zarostlá vším možným. Někde tu mají vést na vrchol skály schůdky, ale najít je v bujné zeleni je nemožné. Posledním útvarem na severní straně je vysoká skála a za ní už jen prudký severní svah. Vracíme se po hřebeni a sestupujeme volně lesem po západním svahu. Kromě velkého množství všude přítomných kamenů tu jsou i houby. Mimo těch jedlých, ze kterých bude smaženice, tu roste všechno možné. Mezi ty vzácnější patří i hadovka smrdutá a je tu i hezká žlutá, které se libí na pařezech.Kůstrý, severní vrchol AltánKůstrý, hadovkaVracíme se do Čertova údolí a máme tu připravený obrovský hřib. V nedalekém houští se něco pohybuje. Že by samotné peklo nechalo sledovat vetřelce. Z pohledu naší současnosti by to mohlo být i zajímavé. Místo čerta potkáváme pozemšťana, který žije v nedaleké vísce. V následném rozhovoru se dozvídáme další zajímavosti o hoře a jejím okolí. Okolní lesy byly vráceny původním majitelům a tak máme i odpověď, proč jsou v lepším stavu než ty státní. Z Maleč, louka cvýchodně od vsiokraje lesa se nám ještě otevírá výhled k severu. Ve stejném místě překračujeme potok a stejnou cestou se vracíme do Malče. Zbývá dodat, že délka této cesty je okolo 7 kilometrů a celkové převýšení kolem 250 metrů. Nevedou tudy žádné značené cesty, ale vrchol hory je skoro stále na dohled. Setkání s turisty se předem vylučuje, ale potkat zástupce zdejší fauny je skoro jistotou. Oblast je na mapě KČT č. 69 Pošumaví – Vimpersko.Pohled na Kůstrý od západu

Rubriky: Nezařazené | Napsat komentář