Merklín, obec jižního Plzeňska.

44-vstupni-strana-zamku60-krizek-na-namestiObec Merklín nepatří mezi turisticky vyhledávaná místa. Jakoby pospávala mezi věncem okolních kopců, které ji ze všech stran obklopují. I když výškou okolo 500 m.n.m. se jedná o menší vrcholy, pohled na ně je skoro pohádkový. Po obci také dostala jméno Merklínská pahorkatina. Mezi kopci si prorazila cestu řeka Merklínka, která obcí protéká a dělí ji na starou a novou část. Když se podíváme proti toku času, dozvíme se, že Merklín ve středověku nebyl jen tak 67-zaber-z-mestazapomenutou osadou. Již v první písemné zmínce z roku 1356 je Merklín označován městečkem. Kdy se tady postavila tvrz se přesně neví, ale doložená je již v 15. století. Tehdy byli majiteli panství páni z rodu Merklínských. Po nich byli na panství Berchtoldové z Uherčic, kteří kolem roku 1670 nechali přestavět tvrz na renesanční zámek. Od roku 1728 měli Merklín Morzinové. Za nich došlo k nebývalému rozvoji panství a Merklín se stal městem. Merklínské panství následně zdědil J. K. Krakovský z Kolovrat. Byl i nejvýraznější osobností v dějinách městečka. Po tomto období vývoj postupně slábne. Zemědělský ráz obce se dostává do pozadí. Značná část obyvatel našla obživu v okolních žulových lomech a v dolech na černé uhlí. V první polovině 19. století začala těžba zinku. Dnes je Merklín obcí a tak trochu stojí mimo současné dění.42-pohled-na-zamek-z-parku43-javor-v-parku-pred-zamkemV první polovině 19. století býval v Merklíně o prázdninách Jakub Arbes. Žil tady jeho otec a mladý spisovatel se zahleděl do jisté J. Šimánkové. O vztahu napsal několik básní. O Merklíně psala i Božena Němcová v Pohorské vesnici a to o J. K. Krakovském. V roce 1885 se tady narodil významný literární kritik František Krčma. Tolik k časům minulým a zbývá rozhodnout, kde začít objevovat památky této obce. Přednost, jak jinak, dostává zámek. Jak již bylo zmíněno, jeho přestavba byla dokončena v roce 1670. Baroko se dostalo ke slovu mezi roky 1824 až 1825, při které zámek dostal zcela nový vzhled. K nejhoršímu ale došlo až ve 20. století. Zámek byl využíván ONV, bylo v něm zdravotní středisko a také kino. Tehdejší úpravy 47-jz-narozi-zamkuzámek značně poškodily. Dnes je objekt majetkem obce a sídlí tady obecní úřad. Zámek má čtyři křídla kolem menšího nádvoří. Tři strany nádvoří mají arkády. V zámku se kromě jiných akcí každoročně koná velmi zajímavá výstava bonsají. V okolí zámku je poměrně velký park. Část před zámkem je upravena. Je zde funkční kašna a několik starých stromů. Mezi nimi vynikají, starý javor a sloupovitý buk. Část parku nad zámkem je zcela zanedbaná.58-kostel-sv-mikulase100-vstupni-brana-k-zamkuDalší kroky vedou k sýpce ve svahu nad zámkem. Jedná se o mohutnou, dvoupatrovou barokní stavbu. Zdá se, že je zcela opuštěná a pozvolna chátrá. Její zdi „vyzdobili“ sprejeři. Padající omítka je všude kolem a střecha na tom není lépe. Bude lepší poohlédnout se po něčem jiném. K nedalekému kostelu sv. Mikuláše to je jen kousek cesty. Při cestě od sýpky se jde kolem fary, kterou právě opravují. Kostel, je již opraven, ten původní byl postaven v 49-merklin-barokni-sypkagotickém slohu někdy ke konci 14. století. V roce 1690 došlo k jeho zboření a byl nahrazen novou svatyní. Ta v roce 1817 zcela vyhořela, ale již v následujícím roce byl kostel opět obnoven. Na jednolodní obdélníkovou loď navazuje trojboký presbytář. Po stranách jsou sakristie a kaple. Vnitřní zařízení je z doby po požáru kostela. Na hlavním oltáři je obraz sv. Mikuláše a sochy sv. Petra a Pavla. Kostel stojí na svahu a od jihu a západu k němu vede schodiště. Na severní zdi kostela je zazděný gotický oblouk. Nad kostelem je márnice z 1. poloviny 19. století.46-kasna-pred-zamkem26-socha-sv-valburgySamostatnou kapitolou obce jsou sochy. První dvě se nacházejí při východní straně kostela. Sochy představují sv. Floriána a sv. Valburgu. Je to hezká barokní práce, kterou vytvořil sochař a řezbář Karel Legát ( 1715 – 1783 ). Působil nejvíce na Plzeňsku ve druhé polovině 18. století. Sochy byly původně určeny pro zámek a ke kostelu byly přemístěny později. Na podstavcích soch jsou erby majitelů panství. Nad sochami se klene několik staletých lip. Jdeme do středu obce. Na ulici 1. máje je socha sv. Anny. Socha stojí na zužujícím se sloupu, který je zdoben žlábky. Sv. Anna tu je s Ježíškem. Jedná se opět o baroko. Nedaleko odtud, na malém náměstí, je pomník padlým. Na podstavci stojí socha vojáka s praporem. Nápisy v dolní21-merklin-socha-sv-anny části pomníku jsou na paměť obětem obou světových válek. Další socha stojí na mostě přes Merklínku, cestou k rybníku. Jen z jejího umístění lze usoudit, že se jedná o sochu sv. Jana z Nepomuku. Nyní je to torzo bez hlavy a zda ji někdy někdo nechá opravit, je ve hvězdách.74-merklinsky-rybnik62-socha-sv-jana-z-nepomuku-nad-rekouDnes se sluníčko zřejmě rozhodlo, že to dotáhne na třicítku. Snad i proto naše poslední kroky v obci vedou k rybníku. Ten byl založen již v roce 1498 Vilémem z Chřínova. Jeho dnešní rozloha je 35 ha. Rybníkem protéká řeka Merklínka a končí v něm i voda Roupovského potoka. Ten, kdo místo pro rybník vybral byl génius. Hráz je poměrně krátká a její výška je okolo pěti metrů. Na pravém břehu je poměrně příkrý svah, který pokrývá les. Opačný břeh jsou většinou louky. Ještě něco k řece samotné. Ta pramení v Branžovském hvozdu, přibližně 1,5 kilometrů nad obcí Němčice, v nadmořské výšce 612 metrů. Od pramene si nese název Starý potok. Řeka je pravostranným přítokem Radbúzy a jejich soutok je ve 72-pravy-breh-rybnikaStodu. Pokud se všechno popsané projde, tak to 2 až 3 km dá. Neznámou byla možnost občerstvení. To jsme v Merklíně našli v ulici 1. máje. Otevřenou hospodu tu sice měli jedinou, ale vaří se tu dobře a obsluha byla rychlá. V obci by se toho zajímavého našlo asi více, ale to hlavní jsme viděli.76-pohled-od-stavidla

Posted in Nezařazené | Leave a comment

Židovský hřbitov u Merklína.

13-celkovy-pohled-od-jihu12-nahrobky-v-zapadni-casti-hrbitovaZajímavostí již je, že merklínská židovská obec umístila hřbitov v katastru obce Ptenína. Od Merklína je hřbitov poměrně daleko. Ke hřbitovu nevedou turistické značky a nejblíže to je z malé vísky Kloušov. Tady je možné parkovat a ke hřbitovu se jde lesní cestou necelou čtvrthodinku. Na několika místech je cesta zcela zničena těžařskou technikou. Při pohledu do minulosti zjistíme, že hřbitov byl založen v roce 1685 a v této době byla jeho rozloha poloviční. K jeho rozšíření došlo až ve druhé polovině 19. století. Tehdy došlo ke zboření zdi, po které zbyla jen nerovnost, přibližně ve středu hřbitova. Hřbitov dlouhé roky chátral a zarostl náletovými dřevinami. V roce 1982 měl být dokonce zlikvidován. Po protestu plzeňské židovské obce bylo od likvidace upuštěno.8-jizni-strana-hrbitova14-skupina-nejstarsich-nahrobkuK obratu došlo až mezi roky 2012 až 2013, kdy došlo k celkové obnově. Na obnově se podílely obec Ptenín, Muzeum Českého lesa v Tachově a německé sdružení Aktion Sühnezeichen. Dnes je hřbitov průběžně udržován. V současné době je na hřbitově 105 náhrobků a nejstarší jsou v jižní a JZ části hřbitova. Nejstarší náhrobek je z roku 1729. V severní části jsou náhrobky až z 19. století. Kolem celého hřbitova je kamenná zeď, ale v některých místech je dosti poškozena. U vchodu na hřbitov při jižní straně je informační panel. Větší část hřbitova je prázdná. Velká plocha je zarostlá barvínkem menším ( Vinca minor). Tomu se tady obzvlášť daří. Roste tu i několik starých stromů. Navíc je v okolí poměrně hezký les a celé místo je oázou klidu.84-porost-barvinku

Posted in Nezařazené | Leave a comment