Město Domažlice, centrum Chodska.

70-pohled-z-hradu-na-starou-cast-mesta25-dolni-brana-pohled-od-vychoduPrvní písemná zmínka o tomto místě je již z roku 993 a je z opisu listiny knížete Boleslava II. Tehdy tu stála trhová a zároveň celní osada na obchodní stezce z bavorského Řezna do Čech. Ve druhé polovině 13. století bylo nedaleko původní osady králem Přemyslem Otakarem II založeno královské město. To mělo být někdy kolem roku1265. Město mělo již od počátku hradby. Dá se říci, že od této doby byly Domažlice centrem Chodska. Zajímavostí je, že si město oblíbil král Jan Lucemburský, který při svých zahraničních cestách na domažlickém hradě často pobýval. Na hradě byl purkrabí, který měl ve své pravomoci i některé chodské vsi na hranicích českého království. Z historie víme, že v roce 1431 byla nedaleko města poražena husity 5. křížová výprava. Následná doba přinesla výrazný rozvoj obchodu a řemesel, který vrcholil v 16. a 17. století. I když město dosti postihla 1-domazlice-kostel-zvestovani-panny-marietřicetiletá válka a několik velkých požárů, pokaždé došlo k rychlé obnově. Změny, které město hodně proměnily přišly až v 19. století. Po velkém požáru města v roce 1822 bylo město postaveno zcela v novém kabátě. Byly zbourány hradby a město se světem spojila železnice. Následné světové války město moc nepostihly. 5. května 1945 byly Domažlice osvobozeny americkou armádou. Po roce 1948 se na poměrně dlouhý čas staly městem na okraji přísně střežené hranice. Dnes je město městskou památkovou rezervací a vyhledávaným cílem turistů.104-namesti-miruI15-sousosi-obetem-1-sv-valky když se říká, že první dojem je při návštěvě místa významný, tak po příjezdu na domažlické nádraží to moc neplatí. Nádraží je dosti nevzhledné a ani cesta k městu Masarykovou ulicí nemá co nabídnout. Změna přichází až za mostem přes říčku Zubřinu, v Husově třídě. Po pravé straně tu na nízkém návrší stojí na starém hřbitově gotický kostel Zvěstování panny Marie. Místní jej nazývají „U svatých“. Tady někde stála i původní osada. Hřbitov i kostel jsou muzeum-jindricha-jindrichavětšinou zavřené. Další památkou při cestě do staré části města je muzeum Jindřicha Jindřicha. Budova stojí na okraji malého parku. Lze tady vidět národopisnou sbírku a v přízemí i obrazovou galerií bratří Špillarů. Před budovou je v parku kašna a nádherné sousoší obětem 1. světové války. Před budovou je socha Jindřicha Jindřicha. Odtud již je vidět Dolejší brána, která je jednou z mála památek na opevnění města. 32-domazlicke-podloubiZa branou se vchází do „ starých časů“. Náměstí Míru je jedním z nejhezčích v celé zemi. S více jak 200 památkově chráněných domů ve městě je velká část na náměstí. Po obou stranách je podloubí ve kterém jsou krámky, kavárničky i restaurace. Přibližně ve středu náměstí je původně gotický kostel Narození Panny Marie. Pověstná šikmá věž září bělostí. Nad vstupem do chrámu jsou barokní sochy světců. Na protější straně stojí budova novorenesanční radnice z let 1891 až 1893. Tady je i městské informační centrum.31-vychodni-strana-namestiV43-kostel-nanebevzeti-panny-marie západní části náměstí je augustiánský klášter s kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Klášter byl postaven při založení města. V roce 1420 byl vypálen husity a řád klášter získal zpět až v roce 1621. S novou výstavbou se začalo o padesát let později. Dnešní podobu dostal až po požáru v roce 1747. Nejnavštěvovanější památkou města je Chodský hrad. Stojí na Chodském náměstí a od počátku jej spravoval královský purkrabí. Následně se odtud řídilo celé Chodsko. V 17.135-chodske-namesti-pomnik-obetem-nacismu století chtěl hrad získat známý Lomikar, ale spor s městem prohrál. V 18. století se stal solnicí a od třicátých let 19. století byl hrad radnicí a sídlem dívčí školy. Od roku 1931 je hrad sídlem Chodského muzea. V roce 1995 hrad při opravě střechy vyhořel a oheň zničil i část sbírky. Součástí prohlídky muzea je i výstup na hradní věž a pohled na město a 58-reka-zubrinajeho okolí je velmi hezký. Na Chodském náměstí se nachází pomník obětem nacismu. Turista by neměl vynechat uličky starého města. Je jich několik a v každé se najde něco zajímavého. V informacích o městě se píše, že domažlické pomníky, pamětní desky a plastiky patří k nejzajímavějším v republice. Ve městě se vařilo až do roku 1996 pivo. Dnes je z pivovaru kulturní centrum města. Tolik hodně stručný popis a to ostatní dopoví fotografie.48-chodsky-hrad

Posted in Nezařazené | Leave a comment

Osek, Radomyšl a řepické rybníky.

2-kostel-sv-jana-krtitele-od-sv13-osek-zaber-z-obceNáš výlet Zemí zamyšlenou začínáme na nádraží v Radomyšli. Odtud vycházíme po okresce do nedalekého Oseka. První pohled do kraje nabízí na jihu návrší s kostelem sv. Jana Křtitele. Kostel je dominantou krajiny a je vidět z velké vzdálenosti. Na opačné straně je několik zemědělských objektů a návrší , na kterém bývala rušička Svobodné Evropy Při silnici jsou louky a pole a před obcí se po pravé straně leskne hladina Velkého rybníka. Následují první domky vsi a velká15-osek-zamek náves. Tady stojí hezká kaplička sv. Václava, nedaleko ní pomník Eduarda Diviše a hezký rybník. Odtud je to jen kousek k místnímu zámku. Ten je pro veřejnost nepřístupný. Je tady ústav sociální péče pro mentálně postižené. Samotný zámek je novobarokní stavba z 19. století. Původně zde stála vodní tvrz a od 16. století renesanční zámek. Spisovatel Ladislav Stehlík uvádí, že se 21-osek-kaple-sv-prokopazámku týká román Franze Kafky Zámek. Proti zámku je kaple sv. Jana z Nepomuku a dva mohutné duby. Západně od zámku je velký krajinářský park. Pokračujeme cestou podél zdi parku. Park je vzorně udržován a pro veřejnost také uzavřen. Za parkem se nám otevírá výhled do kraje. Zalesněná návrší, pole a louky dělí stará polní cesta. Boží muka sv. Prokopa svítí novotou a na chvíli se nám opět objevuje již zmiňovaný kostel sv. Jana Křtitele nad Radomyšlí. Mezi poli je stromořadí starých stromů, podle kterého jdeme k lesu. Na okraji lesa je starý židovský hřbitůvek. Na hřbitově je pochován Heřman Kafka s manželkou Františkou, prarodiče spisovatele Franze Kavky.1-osek-kaple-sv-jana-z-nepomuku-a-zamek40-osek-zidovsky-hrbitovOd hřbitova jdeme lesní cestou k západu. Od okraje lesa se stoupá lípovou alejí ke kostelu sv. Jana Křtitele. Ten byl dokončen v roce 1736 v barokním slohu a dnes je kostelem poutním a hřbitovním. Severně od kostela je velký hřbitov a na opačnou stranu je výhled, který se jen tak někde nevidí. Je odtud vidět část Šumavy s Boubínem a o něco dál k západu celý hřeben Javornické hornatiny. Blíže k nám desítky kopečků, z nichž je výraznější Tisovník. Od kostela se klesá alejí lip do městyse přes železniční trať, kolem rybníku Vražda. Při cestě jsou kamenné kapličky100-radomysl-radnice křížové cesty, která končí u kostela sv. Martina. První zpráva o městečku je z roku 1284. Od roku 1359 bylo majetkem strakonických johanitů. Významnou památkou místa je původně románský kostel sv. Martina. Najde se tady i několik hezkých stavení, mezi kterými je při silnici od Sedlice hezký domek z roku 1784. Na malém náměstí je empírová radnice a sousoší Panny Marie. O něco dále je zajímavý pomník padlým. Na okraji obce je stavení, v němž se narodil nálezce zelenohorského rukopisu Josef Konář.104-radomysl-radnice-a-kostel111-kostel-sv-jana-krtitele-od-jzZ městyse jdeme po zelené směrem k jihu. Polní cesta nás přenáší do starých časů. Výhledy se střídají s průchody mezi křovím a několikrát je odtud opět výhled na kostel sv. Jana Křtitele a na městys. Cesta klesá do údolí bezejmenného potůčku, na kterém je rybník. Následné stoupání končí u božích muk a odtud cesta odbočuje k Domanicím. Od vsi sestupujeme do údolí Radomyšlského potoka. Jsou tady tři větší rybníky, Horní řepický, Pilský a Dolní řepický. Mezi prvními dvěma rybníky je Hořejší mlýn. Údolím prochází i železniční trať. Je to ráj jak pro vodní3b-tisovnik ptactvo, tak i pro ornitology. Za rybníky cesta pokračuje po silnici do Strakonic. Je tu bohužel dosti velký provoz a navíc tu probíhá oprava ulice a výstavba kruhového objezdu. Jsme rádi, že ten úsek máme za sebou a po dalších dvaceti minutách přicházíme na strakonické nádraží. Délka této cesty je mezi 12 až 14 kilometry. Větší část se jde po značených cestách ( žlutá a zelená značka). Jde se většinou po rovině, převýšení je minimální. Celá cesta je na mapě č. 68 Pootaví.3c-horni-repicky-rybnik-pohled-z-hraze

Posted in Nezařazené | Leave a comment