Čertovo břemeno a rozhledna na Kožichu.

Zajímavý a moc hezký kout naší země je skryt v severní části Švihovské vrchoviny, přesněji řečeno v Blovické pahorkatině, která je okrskem Radyňské pahorkatiny. Jedním ze zdejších kopců je Kožich ( 584 m.n.m.), na jehož vrcholu stojí rozhledna. Nejhezčí částí jsou ale skály, které se nacházejí v lesích východním směrem pod Kožichem. Mají zřejmě něco společného s peklem, což lze odvodit z jejich názvu, Čertovo břemeno. Ale dostat se do těchto končin veřejnou dopravou je v podstatě nemožné a tak zbývá najít ještě něco k doplnění této cesty. Jednou z možností je obec Řenče, kde je stará gotická tvrz, která je prvním cílem výletu.Pohledem do minulosti se dozvídáme, že zde ve středověku stála gotická tvrz, která byla sídlem starého rytířského rodu Sudů Reneckých z Řeneč, kteří zde žili mezi roky 1412 až 1520. Následky Bílé hory se nevyhnuly ani tomuto panství, které bylo připojeno k Dolní Lukavici. Samotná tvrz byla renezančně přestavěna a bydlelo se v ní až do roku 1657. Poté byla přeměněna na sýpku. Dnes objekt není v dobrém stavu a je uzavřen. Navíc se část zdí na západní straně již zřítila. V sousedství tvrze je kostel sv. Cyrila a Metoděje. Ten byl postaven v novorománském slohu v letech 1869 až 1878. V okolí kostela je menší park. Na druhé straně silnice je pomník padlým a hezké zákoutí s rybníčkem. Najdou se i stavení staršího data. Vycházka obcí je za námi a tak přejíždíme do nedalekých Libákovic.

Ves nás překvapila velkou návsí na mírném svahu, která je parkově upravena. Stavení jsou z velké části opravená a to platí i o kapli v dolní části návsi. Ta se stavěla na začátku 19. století, je šestiboká s malou věžičkou a stavební sloh je pozdně barokní. V průčelí kaple je soška sv. Jana z Nepomuku a vedle kaple stojí kříž. Tady necháváme auto a jdeme směrem na východ. Naučnou stezku tady vedou z velké části po silnici a tak raději volíme cestu mezi poli. Po levé straně nad námi je vrchol Kožichu a před námi hradba lesa. K té se po chvíli dostáváme a jdeme stále k východu lesní cestou. Lesy jsou tu převážně smrkové, ale jsou tu i mladé výsadby listnáčů. Přicházíme přibližně k pětimetrové skále, pod kterou se tulí malá kaplička Panny Marie. Ta byla postavena ve 2. polovině 19. století sedlákem z Libákovic. V roce 2003 byla opravena. Cesta nás přivedla k lesní silničce, kde odbočujeme vlevo a jdeme k severu. Přibližně po dvaceti minutách se mezi stromy objevuje Čertovo břemeno ( 534 m.n.m.)Jsme na východním úbočí Kožichu a díváme se na rozeklané buližníkové skály. Hřbet Čertova břemene je dlouhý 1 kilometr a je rozložen ve směru jihozápad – severovýchod. Nejvyšší skály jsou při jižní straně hřebene a jsou vysoké mezi 30 až 40 metry. Obcházíme jižní stranu hřbetu. Skály tu mají neuvěřitelné tvary. Jsou porostlé stromy, mezi kterými vynikají borovice a duby. Značná část skal je porostlá mechy, které v některých místech tvoří zelené vodopády. K barevnosti přispívají žluté plochy lišejníků. Procházíme pod jižní částí a stezkou z východní strany se dostáváme na vrchol hřebene. Po něm jdeme pod nejvyšší bod v podobě velké kostky. Ten je pro běžného návštěvníka nepřístupný. Sestupujeme na druhou stranu hřbetu. Odtud je vrchol vidět v celé kráse. Kostka je rozlomena na dvě části, mezi které zapadly velké kameny. Pod skalou je malá jeskyně, která má být vchodem do pekla. Přecházíme silnici a po hřebenu jdeme na sever. Je zde opuštěný lom a hřeben je pokryt jen ojediněle kameny. Vracíme se k cestě, rozšiřujeme vědění o informace na tabuli. Dozvídáme se, že lidé tu již sídlili v době bronzové a v 9. až 10. století tady žili Slované. Loučíme se s místním čertíkem a jdeme dál.Asfaltka nás vede k západu k dalšímu turistickému odpočívadlu. U něho odbočujeme vpravo a po několika minutách se díváme na hladinu dolního rybníku v Hluboké. Od něho k hornímu rybníku je to několik desítek metrů. Tady měla být ve 14. století na ostrově dřevěná tvrz a osada. Kdy zanikla se už neví, ale je jisté, že v roce 1609 je uváděna jako pustá. Vracíme se k odpočívadlu a pokračujeme lesem k západu. U bývalé myslivny odbočujeme vlevo a začínáme zdolávat menší stoupání. Les končí a cesta po loukách a kolem pole nás dovádí na vrchol Kožichu. Před námi se vypíná rozhledna.Vrchol Kožichu je téměř bez stromů. Současná rozhledna je třetí stavbou. První dvě předešlé byly dřevěné. Nejstarší byla z roku 1865 a sloužila především zeměměřičům. Pro tento účel byla postavena i druhá v roce 1934. Tu užívala později i armáda, která tu měla postavené bunkry a odpalovací rampy. Něco z toho je ještě k vidění. Současná rozhledna tu stojí od roku 2004, je kovová a vysoká 35 metrů. Vyhlídková plošina ve výši 20 metrů poskytuje za dobré viditelnosti výjimečné výhledy. My jsme i přes hezký den toho moc neviděli. Šumava byla vidět jen v obrysech. O něco lepší to bylo směrem na Brdy a k severu. Západ nám ukázal jen nejbližší okolí. Dojem z místa ale kazí černá skládka západně pod rozhlednou. Od rozhledny scházíme východním svahem do Libákovic. Ušli jsme přibližně 7 až 8 kilometrů s malým převýšením. Co se mapy týká, tak ta KČT má č. 32 a název Přešticko.

This entry was posted in Nezařazené. Bookmark the permalink.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *