Františkovy Lázně, nejhezčí lázeňské město země.

 

Možná, že s tímto tvrzením někdo nebude souhlasit. Ale až na několik menších lázeňských míst jsem poznal všechna významná lázeňská města v celé republice. Ať srovnávám jak chci, stále mně vychází, že Františkovy Lázně nemají konkurenci. Po několika kratších návštěvách města v minulosti se nám konečně splnilo přání pobýt ve městě několik dní. I když byl pobyt spojen s léčbou, odpolední procházky městem jsme si plně užívali. Jak město samotné, tak i parky a blízké okolí jsou nejen krásné ale i zajímavé. Dá se říci, že jsme lázně docela slušně poznali, i když se jistě najdou místa, která nám ještě unikla. První nahlédnutí samozřejmě patří historii lázeňského města.Léčivé účinky zdejších pramenů byly známé již v raném středověku a možná, že i o něco dříve. Před vznikem Františkových Lázní byla voda z pramenů využívána v nedalekém   Chebu. Lázně se volně rozvíjely od  roku 1788. Až poté byl zpracován urbanistický projekt, který byl schválen a podepsán v roce 1793 císařem Františkem I.. Středem lázní se postupně stala dnešní Národní třída, od kostela až po dvoranu Glauberových pramenů. Po obou stranách se rozrůstaly lázeňské budovy a pavilony a horní polovina od kostela se postupně proměnila v ulici. Převažujícím  stavebním slohem v době založení města byl klasicismus. První velká výstavba lázní se dá zařadit na počátek 19. století. Současný ráz města ale více ovlivnila výstavba druhá, která začala po roce 1860. Že byla úspěšná, o tom svědčí skutečnost, že se Františkovy Lázně staly v roce 1865 městem. I když historie města není dlouhá, dalo by se popsat hodně stránek, ale většinou by se jednalo o opisování známých skutečností a tak se raději vydáme na vycházku tímto kouzelným městem.  Byli jsme ubytováni na jižním okraji města, v penzionu Dr. Petáka. Naše cesta městem začala v parku  Solného a Lučního pramene a pokračovala ke dvoraně Glauberových pramenů. Glauberovy prameny byly objeveny až po první světové válce. Jsou tři –  Kostelní, Glauber III. a Glauber IV. V roce 1923 byl v jejich blízkosti postaven dřevěný altán. V roce 1928 byl na základě soutěže vybrán návrh architekta Ernsta Engelhardta a dvorana byla dostavěna v roce 1930. Stavba je to skutečně impozantní a její prohlídka i s ochutnáním vody je příjemným zážitkem. Od dvorany jsme prošli k Františkově promenádě, která nás dovedla na Mírové náměstí. Tady stojí jistě nejvyhledávanější místo lázní, Františkův pavilon. Letopočet na stavbě 1793 je rokem založení lázní. Samotný pavilon byl postaven až v roce 1831 podle návrhu E. Esce. Trochu zrakům ukryta je socha Františka, kterým je malý chlapec s rybou. Byla zhotovena v roce1924 a v roce 1950 byla přemístěna před Společenský dům a stala se symbolem města. Originál sochy je dnes vystaven v městském muzeu a na náměstí je jeho kopie. Přesto i ta přitahuje ženy, které si přejí otěhotnět.Společenský dům je naším následným cílem. Začal se stavět v roce1793 a byl dokončen za dva roky. V letech 1876 až 1877 byl přistavěn novorenesanční sál, nad kterým vyrostla vanová kopule a nová dominanta lázní byla na světě. Cestou k informačnímu centru míjíme památník osvobození města americkou armádou v roce 1945. Informační centrum je ve velmi hezké budově, ale v lázních světového jména jsme si představovali něco zcela jiného. Zato lázeňská kolonáda je pravým opakem a nekoupit si tady oplatky, není vůbec možné. Pokračujeme Národní třídou a můžete se jen přít, který že z domů je ten nejhezčí? Pamětní deska na jednom z nich připomíná pobyt J. W. Goetha v roce 1808. Za pozornost stojí i lucerny veřejného osvětlení. Procházíme dalšími ulicemi ve středu města a to Poštovní, Jiráskovou, Boženy Němcové a Dr. Pohoreckého a přicházíme k městskému divadlu.  Divadlo Boženy Němcové bylo postaveno na místě dřevěné budovy původního divadla a to v roce 1929. Pro trochu uklidnění zacházíme do sadů Bedřicha Smetany. Zdejší veverky a kavky jsou natolik krotké že si nabízený oříšek či cokoli dobrého berou z ruky. V parku je Goethův pomník a u hotelu Imperiál další pomník malíře Gustava Brömse. Samotný Imperiál je nádherná novorenesanční budova uprostřed zeleně. Hotel byl postaven v 70. letech 19. století. Následuje Issabelina promenáda, která je doslova lemována sochami. Tou nejzajímavější je proti Imperiálu socha císaře Františka I. Navíc nyní jsou v plném květu azalky a pěnišníky a člověk neví, kam se podívat dříve. Doprovázeni hejnem kavek se dostáváme k ulici 5. května a za ní je již lázeňský dům Pawlik. 

K tomuto rozsáhlému hotelovému komplexu přibylo v roce 2005 Aquaforum, se nímž je hotel propojen chodbou. Poměrně nenápadná stavba má uvnitř bazény a různé vodní atrakce. Na druhé straně silnice je velkolepá a rozsáhlá budova Císařských lázní, do kterých vede z Aquafora  podzemní chodba. My musíme přejít ulici a poté již obdivujeme stavbu z roku 1880. Před průčelím Císařských lázní stojí socha císaře Františka Josefa I. Nedaleko je kolonáda Solného a Lučního pramene a na konci parku je budova Slatinných lázní , které zde jsou již od roku 1865.  Nejvýznamnější církevní památkou města je jistě kostel Povýšení sv. Kříže. Stojí na mírném návrší u Ruské ulice a nejhezčí pohled na stavbu je z ulice Jiráskovy. Kostel byl postaven v klasicistním slohu v roce v letech 1815 až 1819 podle návrhu architekta Karla Wiedermanna. Trochu schovaná za kostelem je budova fary z roku 1865. Na opačné straně je velmi hezká Sadová kavárna. Odtud až po Francouzskou ulici jsou Městské sady. Těmi prochází Badsodenská promenáda, při které je hudební pavilon a za ním jezdecká socha císaře Františka I. U jezírka s fontánkou je další z pramenů, Stanislav. Na opačné straně parku je umístěn pomník padlým.  Na severní straně města jsou nejhezčí domy jistě ve Francouzské ulici, mezi kterými vyniká hotel Metropol. V nedaleké nádražní ulici je Městský úřad, vlakové nádraží a parkoviště. Nás spíše zajímá Kollárova ulice. Tady stojí pravoslavný kostel sv. Olgy. Byl postaven mezi roky 1887 až 1879.  I když se jedná o menší kostel, je velmi členitý. Centrální loď byla postavena na čtvercovém půdorysu a je zastřešena cibulovitou bání. Na každém nároží je menší vížka a hlavní věž s vysokou jehlancovou střechou  je nad vstupní předsíní. O něco blíž k městu jsou nedaleko křižovatky Ruské s Kollárovou ulicí hotely Luisa a Jesenius.  Zbývá západní část. Blíže středu města jsou Luisiny lázně, které byly postaveny v roce 1840. Dnešní jejich velikost a podoba je z roku 1872. K dalšímu kostelu města se prochází Máchovou a poté Anglickou ulicí k severu. Na křižovatce poslední jmenované a Francouzské ulice stojí evangelický kostel sv. Petra a Pavla. Ten je zde od roku 1875 a nese novorománské prvky. Věž ke kostelu byla přistavěna po roce 1917. Nedaleko kostela, v Dlouhé ulice, je městské muzeum a v blízkém parku se leskne hladina Labutího jezírka. Kromě již zmíněných soch císařů je u mostu přes Slatinný potok socha sv. Jana z Nepomuku. Před kolonádou Solného a Lučního pramene je busta Dr. Adlera a v parku při Máchově ulici je bronzový reliéf s poprsím Boženy Němcové. Tím výčet soch zdaleka nekončí. Poslední zvláštností, o které se chci zmínit, je  rozhledna Salingburg. Stojí nedaleko nového hotelu pyramida na malém návrší. Připomíná středověký hrádek. Byla postavena v novogotickém slohu v roce 1906. Bohužel z ochozu rozhledny toho není moc vidět. Je jisté, že všechny zajímavosti města nelze v krátkém článku popsat a proto necháme další prostor fotografiím.  

This entry was posted in Nezařazené. Bookmark the permalink.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *