Frýdlant, hrad, zámek a zámecký park.

 

Vysoký ostroh nad řekou Smědou, byl místem pro stavbu hradu přímo stvořeným. Řeka tady protéká pod jižním a západním svahem kopce a z těchto stran byl hrad dokonale chráněn. Obchodní stezkou v této oblasti byla stará cesta do Žitavy a bylo třeba zajistit její ochranu. A tak někdy v polovině 12. století se rod Ronoviců rozhodl pro stavbu svého sídla. Jejich rod  byl na hradě až do roku 1278. Vystřídali je skoro na 300 let míšenští Biberštejnové. Od roku 1558 vlastnili hrad Redernové až do roku 1620. Mezi roky 1622 až 1634 měl hrad v držení jeho nejslavnější majitel, Albrecht z Valdštejna. V té době vstupuje na scénu hrabě Matyáš Gallas s úkolem odstranit mocného Albrechta. Vraždou v Chebu celou záležitost vyřešil a odměnou mu bylo jmenování vrchním velitelem císařské armády. S tím samozřejmě dostal i značný majetek, mezi kterým bylo i frýdlantské panství. To se psal rok 1634 a jeho rod byl vlastníkem panství až do roku 1759.V době třicetileté války ale několikrát hrad obsadili Švédové a to v letech 1636 až 1649. Ti dokonce opravili hradby a postavili barbakány na rozích hradeb. Švédská vojska odešla a Gallasové se na panství vrátili. Po nich získali panství Clam – Gallasové, kteří zde byli až do roku 1945. Po nich se Frýdlant dostal do majetku státu, ve kterém je až do současnosti. Zámek má i jedno prvenství v rámci Evropy. V roce 1801 bylo hradní muzeum zpřístupněno veřejnosti. Dnes objekt patří k nejnavštěvovanějším místům v celé zemi. Během sezóny jsou připraveny dvě prohlídkové trasy. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že délka prohlídky trvala skoro dvě hodiny. A je se skutečně na co dívat. Nádherné obrazy, hradní zbrojnice a hodně o životě šlechty a navíc hezká vyhlídka do údolí Smědé.  Dnes se dá celý objekt rozdělit na horní gotický hrad kolem mohutné válcovité věže na nejvyšším místě čedičové skály. Jak vypadal původní hrad se dnes již nedá zjistit. Hradní budovy byly přestavěny a původní věž se zachovala jen v jádře. Ke konci středověku došlo i na hradní opevnění. Byla postavena parkánová hradba s hranolovými a půlválcovými baštami.a věžní bránou. Opevněno bylo i předhradí. Výrazná přestavba celého hradu proběhla v 1. polovině 16. století a trvala až do roku 1551 za Biberštejnů. Své při přestavbě již řekla renesance. Až za Redernů v 80. letech 16. století jsou práce na přestavbě hradu u konce. Hradní věž dostává „ vlašskou báň“  a v předhradí je postaven nový patrový zámek s renesančními štíty a sgrafity. Stavbou kaple v letech 1598 až 1602v podstatě končí velkolepá přestavba hradu. V roce 1658 jsou na císařův příkaz opraveny hradby.

Baroko se zapsalo do dějin hradu po dvou požárech v letech 1676 a 1682. Tehdy byly v tomto slohu obnoveny interiéry. V roce 1749 došlo na terasovitou úpravu svahu dolního nádvoří. Rok 1767 obohatil hrad o kastelánské křídlo. Před zámkem byly postaveny konírny a hospodářské budovy, které byly zbourány v roce 1867. Nenahraditelné ztráty zapříčinily opravy v roce 1785 a následně 1805. Tehdy byly odstraněny renesanční štíty  a sgrafita se zakryla omítkou. Hrad dostal šaty v „ popelavé šedi“. Poslední velkou úpravou v novorenesančním slohu prošly dolní nádvoří a zámek s okolím mezi roky 1867 až 1870. Tolik velmi stručná historie o hradu a zámku, o kterém by se dala napsat hodně silná kniha.Do Frýdlantu jsme přijeli silnicí od  Nového města pod Smrkem. Rozhodnutí zajít dříve na hrad nebo do města bylo dílem okamžiku. Horším se ukázalo najít odbočku ke hradu, to se nám podařilo po jednom okruhu kolem města a poté jsme již zastavili na parkoviště při okraji zámeckého parku. Příjemná výběrčí parkovného nám poskytla první informace jak o zámku tak i městě a poté již hurá k pokladně. Z okénka se ozvala „českopolština“ a po chvilce jsme již čekali u hradní brány. Stačili jsme nakouknout do příkopu, prohlédnout erby nad branou a poté nás již přivítala mladičká průvodkyně. Následná cesta hradem byla i zkouškou odolnosti proti chladu, ale to na kráse objektu vůbec nic neubralo. Dívčina toho věděla poměrně dost a dokázala odpovědět i na dotazy návštěvníků. Jedno zastavení střídalo další. Osobně mě zaujalo malé hradní nádvoří, vyhlídka do údolí řeky Smědé a zámecká kaple. Vše ostatní mělo také něco do sebe a po hodině a půl a možné ještě o něco déle, jsme se zámkem rozloučili.Neprojít se parkem by bylo velkou škodou. Ten byl založen na konci 18. a začátkem 19. století. Před tím tu byl údajně kopec bez stromů a pásli si tady ovce. Parkem se dá zčásti obejít zámek, dojít na vyhlídku nad řekou a nahlédnout do hradních příkopů. Působivé jsou hradby a ta s úzkým, ostrým břitem se jen tak nevidí. Druhové zastoupení stromů a keřů není nic moc. Za zmínku stojí nádherné buky, jak ten červenolistý tak i převisle rostoucí. Hezké jsou  exempláře jírovce červeného a javoru stříbrného. Z jehličnatých stromů hrají prim krásné jedle. To ostatní kopíruje porosty u většiny zámku u nás. Jen těch keřů by to mohlo růst daleko více. Podmínky tu jsou velmi dobré. A to je tak asi všechno. 

 

 

This entry was posted in Nezařazené. Bookmark the permalink.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *