Město a zámek Brtnice.

 

Jednou z mnoha částí Českomoravské vrchoviny je Brtnická vrchovina.  Kromě jiného tímto územím protéká říčka Brtnice. Při jejím toku se nachází bezpočet přírodních zajímavostí, především na jejím dolním toku. Zřejmě si ji v dávné minulosti oblíbili i lidé a svým dílem také přispěli ke změnám na jejich březích. Jedním z míst, které jistě většinu návštěvníků více než okouzlí je město Brtnice. Pravdou je, že při příjezdu na náměstí, člověk neví kam se dříve podívat. Řeka náměstím protéká a z nábřeží se otevírají pohledy na město. Město se  od svého vzniku vyšplhalo na svahy nad oběma břehy řeky a bylo tady postaveno několik velmi hezkých objektů.  

Při pohledu do minulosti si lze položit otázku o původu jména města. Prý bylo pojmenováno podle špalkových včelínů, kterým se říkalo brtí. Ale, zda to tak skutečně bylo se již asi nikdo s určitostí nedozví. První zmínka je z časů panování krále Václava I.. Král a markrabí moravský, Přemysl darovali tuto osadu mnichům kláštera v Tišnově. Stalo se tak v roce 1234. Důvod, proč byla osada o šest let později vrácena zpět markrabství, není znám. Jisté ale je, že během dalších let se dosti často dostávala jako zástava různým šlechtickým rodům. Až v roce 1410 se stala majetkem rodu Valdštejnů. Příslušníci této větve rodu se psali Brtničtí z Valdštejna.. Za jejich vlády se v roce 1434 stala Brtnice městečkem. Posledním rokem Valdštejnů na Brtnici je rok 1623, kdy jim byl, co by protestantům, majetek zabaven. Brtnici tehdy získal italský rod Collaltů, který ve městě byl až do roku 1945.Brtnice byla až do třicetileté války jedním z nejbohatších městeček v této oblasti. Důvodem byla i její výhodná poloha při obchodní cestě z Prahy do Znojma, která odtud pokračovala dvěma směry, na Moravské Budějovice nebo na Želetavu. Význačné byly i zdejší trhy a to především s dobytkem. Zlomem byl rok 1645. Tehdy Švédové město z části vypálili a za své vzalo celé městské opevnění. Další katastrofou pro město byl požár v roce 1760. Tehdy vyhořel zámek, oba kostely a 133 domů. Navíc tudy v 1. polovině 19. století přestala procházet císařská silnice. Utrpěl tím především rozvoj města a když připočteme velmi chabé zastoupení průmyslu v místě, je snadné si domyslet výsledek. Na druhé straně ale stojí fakt, že si město udrželo do dnešních dnů nápadně klidnou atmosféru. Tato skutečnost se ale nejlépe pozná při  naší procházce městem, kterým je Brtnice až od roku  2000.Kde jinde začít než na mostě uprostřed náměstí. Pochází z období baroka a jeho jediný oblouk je původní. Na mostě je několik soch svatých, kterými jsou sv. Florian,  sv. František z Pauly, sv. Jan Křtitel, sv. Jan z Nepomuku a sv. Jan Sarkandr. Sochy vytvořil místní sochař David Lipart. Pokračujeme na levém břehu řeky, kde se nachází větší část památek města. Samostatnou kapitolou jsou domy starého města. Většina z nich má gotické nebo renesanční jádro a v 18. a 19. století byly většinou upraveny. Mezi ty nejhezčí patří budova radnice nedaleko mostu. Byla postavena někdy mezi roky 1575 až 1585 v renesančním slohu. Po požárech v letech 1609 a 1760  byla opravena. Po druhém požáru přišla o věž. Dnes vidíme patrovou budovu s hladkým průčelím směrem do náměstí, které je zakončené cimbuřím a zvýšeným štítem U vchodu do budovy je zbytek pranýře.Dalším domem, který stojí za pozornost, je Hoffmanův dům. Dá se předpokládat, že se jedná o dva později spojené domy. Byly postaveny kolem roku 1500 a barokní šaty dostaly po požáru v roce 1760. V domě žilo několik generací rodiny Hoffmanů. Osobností této rodiny byl významný architekt a designér Josef Hoffman. Ten nechal v roce 1910 dům upravit, ale ponechal mu jeho vnější vzhled. V roce 2003 byl dům opraven a dnes je v něm umístěno muzeum. Valdštejnský dům na rohu náměstí je také sestaven ze dvou středověkých domů z období kolem roku 1500. Dochovala se velká, gotická, klenutá síň. Na dvoře domu jsou umístěny kamenné desky z dnes již neexistující synagogy. V domě je městské informační centrum a muzejní expozice. 

Farní kostel sv. Jakuba Většího je nad náměstím. Původně zde stál kostel gotický, který byl po požáru zbořen. Svatyně byla postavena v letech 1727 až 1747 v barokním slohu. Stavbu přerušil požár v roce 1784, po kterém byla dokončena. Vnitřní vybavení je barokní. Za pozornost stojí křtitelnice a sochy Piety a Anděla Strážce od již dříve zmiňovaného sochaře Davida Liperta. Před kostelem, u ulice z náměstí, je pomník padlým světových válek. Výše nad kostelem je budova fary. Je z let 1763 až 1784 a byla postavena v barokním slohu. Odtud se jde velmi hezkou uličkou na návrší k bývalému paulánskému klášteru.Klášter nechal založit Rombald XIII Collata pro mnichy řádu sv. Františka z Pauly, kteří sem přišly z Itálie. Výstavba probíhala od roku 1639 do roku 1644. Klášter byl za císaře Josefa II. zrušen. Budovy poté sloužily různým účelům. Dnes jsou tady byty. Vedle stojící, původně gotický kostel  nechali postavit koncem 16. století Brtničtí z Valdštejna. Následně jej Collaltové nechali  přestavět. Původně jednolodní stavba byla rozšířena bočními kaplemi. Půdorys řeckého kříže  byl v závěru doplněn sakristií, kněžištěm a oratoří. Do kostela se vstupuje arkádami, nad kterými se tyčí hranolová věž. Kostel byl spolu s klášterem zrušen. Znovu vysvěcen byl v roce 1831. Pozornost si zaslouží hlavní secesní oltář z roku 1914.

Další kroky již vedou k zámku. Nejvýznamnější památka města se začala stavět v roce 1436 Zdeňkem z Valdštejna. V 16. století byl hrad rozšiřován a postupně se proměnil v renesanční zámek. Cestou od klášterního kostela k zámku procházíme bránou a pokračujeme alejí. Po levé straně před zámkem je sloup se sochou sv. Tomáše Aquinského. Nad vchodem se tyčí hranolová věž s cimbuřím a u ní je pro turistu stopka. Zámek je ve velmi špatném stavu a pozvolna chátrá. Důvodem mají být nevyjasněné majetkové vztahy. Současný vlastník se zámkem nic nedělá a památka, která by mohla být chloubou Jihlavska, je uzavřena. Nedaleký anglický zámecký park na tom není lépe. Rostou tady nádherné červenolisté buky a několik dalších vzácnějších dřevin. Zámek se dá obejít po pěšině, ze které jsou z jednoho místa vidět arkády zámecké budovy. Stezka pokračuje k zámeckému rybníku s ostrůvkem. Pohled  ze břehů rybníka na severní část zámku s rozbitými okny je to poslední, co nám zámek nabídl.

Nedaleko odtud je druhý barokní most., kterému říkají „ židovský“. Stojí na něm šest soch svatých od stejného sochaře jako na mostě na náměstí. V této části byla dříve židovská čtvrť. Nad ní byla mezi roky 1672 až 1673 postavena kaple Panny Marie Pomocné. Ta byla zrušena v roce 1784. Při kapli byly postaveny dva špitální domy pro přestárlé ženy. Dnes jsou v kapli byty. Je odtud hezký pohled na město a zámek.Odtud scházíme k silnici, která vede podle řeky na Bransouze. Po slabší čtvrthodince jsou před námi dva židovské hřbitovy. Zachovalých náhrobků je kolem pěti set let. Odtud se vracíme zpět na náměstí. I když nám počasí tentokrát nepřálo a provázel nás občas deštík, tak Brtnice každopádně za návštěvu stojí. Lze doporučit začít cestu po městě ve zdejším informačním centru. Setkali jsme se tu s nebývalou ochotou. Mimo tipy, co ve městě stojí za zhlédnutí, jsme se i dozvěděli, že v zámku je „ Sál vjezdu“, kde je 11 velkých olejomaleb, které zachycují návštěvy habsburských panovníků na zámku. Dobře se dá najíst za skutečné slušné ceny v jídelně na náměstí. Poslední zastavení bylo u sochy medvěda u nákupního střediska. Stojí tu od roku 2009 a docela se autorovi podařil. A to ostatní dopoví fotografie.     

This entry was posted in Nezařazené. Bookmark the permalink.

One Response to Město a zámek Brtnice.

  1. Stanislava Bůchová says:

    Velké díky, krásná stránka a poslouží nám k zítřejšímu výletu do Brtnice. Jsme skupina seniorů i průvodců dobrovolníků z Prahy a každý pátek jezdíme na výlety. Založila ji Ing. Helena Doubková už před 10 lety a pojmenovala ji Pátky plné pohybu, PPP. Posíláme vám s díky i pozdravy z Prahy.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *