Z Medvědína k prameni Labe.

20-pohled-ze-silnice-do-cech6-pred-smidovou-vyhlidkouHorní stanice lanovky na Medvědíně ( 1234 m. n. m.) se plní přijíždějícími turisty, i když je to jen krátce po zahájení provozu. Modrá obloha slibuje hezký den, který je nutné náležitě využít. Od stanice se jde po červené, cesta tady prochází po Českém hřbetu většinou lesem. Jen občas se mezi stromy otevře okno k severu. Po suchém létě ani není překvapením, že je rostlinstvo zcela suché. Kromě několika žlutých kvítků jestřábníku už nic dalšího nekvete. Tak to pokračuje až ke Šmídově vyhlídce. Je tady trochu 26-prasetnik-jednoubornynával a tak se čeká. Výhled je odtud velmi hezký. Je vidět část Labského dolu a nad tím vším vrchy kolem Vysokého kola ( 1509 m. n. m.). Cesta prochází stále lesem a po krátkém sestupu končí na asfaltce. Tady to začíná sice jen mírně stoupat, zato délka stoupání trochu leká. Slunce se již také začalo více snažit a uschlé hořce a vřes na svahu nad námi jsou důkazem, že tu hodně dlouho nepršelo. Jen červené plody jeřábu to na chvilku trochu rozsvítí. Pohled ze silnice k jihu je trochu zastřený, tak se musíme spokojit jen pohledem na nejbližší okolí. Stoupání konečně končí v zatáčce u malého lomu. Malým překvapením je jediný květ prasetníku jednoúborného. Zdá se, že sucho kolem nevzal ani na vědomí. Přicházíme k Vrbatově boudě, kam právě dovezl autobus houf školáků. Je tu živo a hlavně rušno.25-kotel28-vrbatova-boudaJsme na turistickém rozcestí a nabízejí se dvě možnosti jak jít dál. Volíme opět červenou. Ta prochází kolem malého řopíku, který je doslova v obležení. Turistů trochu ubylo a cesta prochází porostem kleče, která většinou zakrývá výhled do okolí. Míjíme Hančův pomník a docházíme k Ambrožově vyhlídce. Očekávání, že Pančavský vodopád nebude nic moc se naplnilo. Voda sice trochu teče, ale do údolí stéká jen v malých šňůrkách. Výhled z vyhlídky ale všechno vynahrazuje. Pod námi je Pančavská jáma a Labský důl a na východě několik krkonošských velikánů. Moc hezké místo. Cesta znovu vstupuje do porostu 47-pancavsky-vodopadkleče a konečně je před námi Labská bouda. Kolem chaty posedávají skupiny dětí a uvnitř je obsazeno jen několik stolů. Chuť na oběd mnohého přejde při pohledu na jídelní lístek. Ceny vskutku zajímavé a tak si dáváme dvě pivka a dvě polévky. Od chaty stoupáme kamenitou cestou a po kratším stoupání se díváme na pramen Labe ( 1386 m. n. m. ). Voda, jak jinak žádná, a tak jen zbývá prohlédnout znaky měst, pamětní desku J. Buchara a další k sedmdesátému výročí založení turistiky.36-labsky-dul 71-u-pramene-labeOd pramene jdeme po zelené, která míří k rozcestí u Čtyř pánů. Po levé straně cesty je rozsáhlá, ale zcela vyschlá Pančavská louka. Pohled trochu deprimující. Na druhé straně se nám otevřely pohledy do všech světových stran. Mimo jiné je odtud vidět i vrchol Sněžky. Prostě paráda. Z rozcestí pokračujeme po žluté. Cesta nás vede pod Zlaté návrší. S přibývající výškou jsou výhledy na stále větší část Krkonoš. Navíc se hodně zlepšila i viditelnost. Blíží se Zlaté 110-zlate-navrsi-hancova-mohylanávrší a na cestě je stále více turistů. Vystupujeme k mohyle Hanče a Vrbaty, kde je i nejvyšší bod této cesty (1411 m. n. m. ). Výhled do okolí je nádherný a též k jihu se to trochu vylepšilo. Ani se nám odtud moc nechce. Čas je ale neúprosný. Zastavujeme se na Vrbatově boudě. Hučí to tady jak ve včelíně. Jedno pivko neuškodí a pak již jen zbývá cesta po rozpáleném asfaltu. Dolu to jde rychleji a brzy jsme na lesní cestě směr Medvědín. Zbývá ještě několik údajů. Délka cesty je kolem 15 km s menším převýšením, celkově asi 200 metrů. Až na ten asfaltový povrch je povrch cest dobrý. Ještě cena zpáteční jízdenky za lanovku je 230,- Kč a to je již asi všechno. Něco ještě dopoví fotografie.104-pohledod-mohyly-na-snezku

Posted in Nezařazené | Leave a comment

Jezero Wielki Staw v Krkonoších.

17-maly-sisak-v-pozadi-vysoke-kolo46-spindlerova-boudaRáno je jako vymalované a je předzvěstí dalšího hezkého dne. Dobrou snídani máme za sebou a jde se hledat autobusová zastávka. Ta nejbližší by měla být v severní části Špindlerova Mlýna, na levém břehu řeky Labe. Je tomu tak a po několika dalších minutách nás veze autobus ke Špindlerově boudě. Projíždíme údolím Labe a o něco později se již šplháme úzkou horskou silnicí s mnoha zatáčkami. Přibližně po dvaceti minutách jízda končí v sedle hřebene Krkonoš nedaleko výše jmenované boudy. Nejeli jsme sami, autobus byl plně obsazen a větší část turistů míří k mapám a k rozcestníkům. Následně se skupinky rozcházejí na různé strany. My jsme tady poprvé a dnes bychom chtěli dojít alespoň k vyhlídce na jezero Wielki Staw.23-pohled-ze-stezky-na-snezku 12-maly-sisakOd Špindlerovy boudy ( 1198 m.n.m.) vycházíme po červené stezkou Česko-polského přátelství. Ta hned za chatou začíná stoupat a od odbočky k chatě na polské straně ( Schronisko odrodzenie ) se mění i její povrch. Kamenitý povrch je hodně rozbitý a místy to jde velmi pomalu. Tady už jdeme po polském území. Hora po pravé straně je Malý Šišák ( 1440 m.n.m. ). Na jejím svahu je velmi hezké kamenné moře. Okolo stezky jsou rozměrné porosty kleče a cesta je stále horší. Je vidět, že i o hodně mladším37-stezka-u-sloneczniku turistům to po ní moc nejde. Ti starší, ke kterým patříme i my, se občas musí zastavit a vybírat, kudy vlastně jít dál. Otevírají se nám velmi zajímavé pohledy do polské roviny. Po levé straně je hora Tepy Szczyt ( 1387 m.n.m.). Stezka se srovnala s vrstevnicí a přes kleče v jejím okolí toho moc nevidíme. Jakoby vyrostla ze země se před námi vynořuje skála a když k ní dojdeme, zjistíme, že se jmenuje Slonecznik. Jsme tady ve výšce ( 1420 m.n.m.). Nad námi je Stříbrný hřbet ( 1490 m.n.m.). Na východě jsou Luční hora ( 1555 m.n.m.), o metr nižší Studniční hora a je vidět i samotná Sněžka ( 1603 m.n.m.). Je čas na přestávku.74-slonecznik60-slonecznikDošli jsme až sem a tak to musíme zvládnout i k vyhlídce na jezero. Od skály začíná mírné klesání a přibližně po 15 minutách se v hloubce pod námi objevuje modrá hladina jezera. Wielki Staw je jedno ze dvou krkonošských jezer ledovcového původu. Nachází se v nadmořské výšce 1225 metrů. Jeho rozloha je 6,5 ha a dosahuje hloubky až 25 metrů. Nad ním se vypíná 180 metrů vysoká žulová stěna. V jezeře roste poměrně vzácná vodní kapradina šídlatka jezerní. Pohledy na jezero z několika různých 32-wielki-stawmíst prostě nemají chybu. Čas o něco pokročil a sluníčko o sobě dává vědět stále víc. Potkáváme několik skupin turistů a na těch starších je vidět únava. Stín nikde a tak vítáme i mráčky, které občas slunce zastíní. Konečně se zase díváme na kamenné moře Malého Šišáku a jsme docela rádi, když se pod námi objevuje střecha Špindlerovy boudy. Nebylo to sice nic světoborného a ušli jen něco mezi 8 až 9 kilometry, ale dalo to docela zabrat. Takové vedro na hřebenech jsme nečekali. Ale hory a samotné jezero nám námahu bohatě vynahradily. Je to hezká oblast na polské straně Krkonoš a turistů tady přece jen tolik nechodí.26-wielki-staw

Posted in Nezařazené | Leave a comment