Strážiště, hora Budětické vrchoviny.

Rozlehlé Šumavské podhůří se dělí na několik části, mezi kterými je i Bavorovská vrchovina. V dalším dělení se dostaneme k vrchovině Budětické, ve které se nachází naše cílová hora. Hřeben s nejvyššími vrcholy Budětické vrchoviny se zvedá nad levým břehem řeky Otavy mezi městem Sušicí a hradem Rabí. Východní část je složena z vápenců, které v západní části zcela chybí. Rozdílná je v pohoří i květena. Zatímco ve vápencové části je druhové složení hodně rozmanité, západní oblast je podstatně chudší. To se již nedá říci o zdejší fauně, která je stejná v celém pohoří. Navrch tady mají divoká prasata, kterých tu je skutečně hodně. Na velké části vrchoviny byl vyhlášen přírodní park Buděticko. Oblast kolem nejvyššího vrcholu Čepičné ( 671 m.n.m.) je přírodní rezervací. Strážiště je, co se výšky týče, druhý vrchol v pořadí a je jen o jedem metr nižší.Naše cesta na Strážiště začíná na návsi v Tedražicích. Odtud jdeme silničkou směrem na Lipovou Lhotu. Hned za vsí začíná cesta stoupat a pod návrším s vodárnou docházíme k turistickému odpočívadlu. Jsou odtud hezké pohledy k západu a jihozápadu na Svatoborskou vrchovinu. Za křížkem odbočujeme ze silničky doprava na lesní cestu a začíná dlouhé, v horní části příkřejší stoupání severním svahem. Cesta končí několik desítek metrů pod vrcholem, na který nás vede zvířecí pěšina. Červenobílá tyč oznamuje, že to výše již nepůjde. Vrchol je osázen smrčky a smrky převažují i v celém okolí. Z vrcholu scházíme cestou k jihu. Okolí zcela osídlili velcí lesní mravenci. Mraveniště se tu dají počítat na desítky a některá dosahují slušných rozměrů. Lišejníky se zabydlily na koncích větví modřínů a připomínají vánoční ozdoby. Sestupujeme několik desítek metrů pod vrchol a měníme směr k západu.Jižní svahy hory jsou o poznání veselejší. Jaro je tu vidět i cítit na každém kroku. Část cesty nás doprovází dva žluťásci a les je plný ptačího cvrlikání. Cesta nás přivádí na velkou louku uprostřed lesa. Ve složení lesa je stále více listnatých stromů a keřů. Lískové jehnědy jsou plné pylu a jen některé duby stále neodložily podzimní šat. Pod loukou procházíme borovým lesem s porosty borůvčí a dostáváme se na další louku. Překvapený ušák tryskem opouští pelíšek a mizí mezi keři. Z louky se nám otevírají výhledy na Tedražice a Svatobor. Sluníčko hřeje jako o závod. Sestupujeme ke vsi a vracíme se na náves a náš výlet na Strážiště je u konce.Celá cesta má okolo 5 až 6 kilometrů. Nevedou tudy žádné značené stezky, výjimkou je modrá z Budětic do Dobršína. Ta se ale hoře vyhýbá. Celkové převýšení je něco kolem 220 metrů. Cesty jsou většinou dobře upravené až na ty, které si vybrali divoká prasata. I když jsme dnes žádná neviděli, rozrytých ploch tu je poměrně dost. Je tu i několik pramenišť, napít se z nich ale nedá. Strážiště je na mapě KČT č. 68 Pootaví.     

This entry was posted in Nezařazené. Bookmark the permalink.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *