Tanaberk a Brůdek v Prapořišťské vrchovině.

Prapořišťská vrchovina je jedním z podokrsků Všerubské vrchoviny. Nachází se jižním směrem od městečka Kdyně. Je to jen skupina několika kopců a její nejvyšší bod je na vrcholu Bezného ( 659 m.n.m.). Z větší části je zalesněná jehličnatými, především smrkovými lesy. V nejvyšších místech lesy přecházejí ve smíšené. V nižších polohách jsou většinou louky, které se využívají k pastvě dobytka. Něco málo se i obdělává. Flóra i fauna není v ničem výjimečná. Vrchovinou prochází několik turistických cest, přesto turisté tuto oblast teprve objevují. Z několika míst se otevírají výhledy do všech světových strana a mezi ty nejzajímavější patří výhledy jižním a jihozápadním směrem. Mimo jiné jsou odtud vidět hory Šumavy a bavorského Hoher – Bogenu. Ze stavebních památek je lákavá svatyně na Tanaberku a kostelík v Brůdku.Oblast je dobře dostupná vlakem a tak jsme jednoho studeného, říjnového rána vyjížděli motoráčkem z klatovského nádraží směrem na Domažlice. Motoráček pozvolna ukrajoval kilometry, za oknem vlaku stále více houstla mlha a když jsme vystoupili na kdyňském nádraží, sotva jsme viděli jeho budovu. Zbývalo se poohlédnout po značkách a vyrazit. Modrá nás dovedla do obce Prapořiště. Pověst praví, že zde byly uloženy ukořistěné praporce německých šlechticů, kteří padli  v roce 1040 v bitvě ve Všerubském průsmyku. Zda tomu tak bylo, je tak trochu záhadou. První písemná zmínka o obci spatřila světlo světa až v roce 1452. Obec je rozložena na mírném návrší, několik stavení je staršího data. Mají tu hezkou kapličku a pomník Mistra Jana Husa. Ještě ve vsi začalo dlouhé stoupání, modrá nás posléze vyvedla mezi pole a pokračovala k lesu. S přibývající výškou mlha začala řídnout, ale po vstupu do lesa to zase bylo jako v prádelně. Malou náplastí za počasí byly houby kolem cesty. Značka nás dovedla pod strmý svah a začalo stoupání. V mlze se začínala objevovat modrá okna a v nich obrysy okolních hor. Zastavila nás tabulka na stromě, která nám oznámila, že jsme na vrcholu Čepice ( 642 m.n.m).Přímo vrcholem prochází evropské  rozvodí Labe – Dunaj a navíc tu jsou stopy po lidské činnosti. Co to ale bylo, se nedá určit. Příkopy kolem vrcholu byly na několika místech přerušeny a na nějaké sídlo to je hodně malé. Odpověď možná zná několik mohutných buků,  které tu rostou. Mlha konečně začala ustupovat a dalo se i fotit. Sestoupili jsme jižním svahem do sedla na louce a znovu stoupali. Po průchodu lesem se před námi objevila malá loučka, na které je vrchol Ráje ( 615 m.n.m.). Výhledové místo s tabulí oznamuje, co je odtud všechno vidět, ale mlha si postavila hlavu a tak se můžeme podívat jen na svah pod námi. Na vrcholku stojí pomník Emila Tšídy a je tu i pamatováno na turisty. Emil Tšída byl známý kdyňský podnikatel a starosta Šumavské sokolské župy. Původní pomník byl postaven v roce 1927 a vzal za své v roce 1939, kdy jej zničili zdejší Němci. Ten, co tu stojí dnes byl obnoven v roce 2009 v původní podobě. Čekání na zmoudření neprůhledné mlhy je u konce a tak sestupujeme do údolí, směrem k jihu.Po průchodu lesem jsme se dostali nad osadu Na Spáleném. Chovají se tady koně a zřejmě i další domácí zvířata. Červená se odtud vydala po silnici k západu a tak dostal příležitost kompas. Ten nás navedl přes louku k lesu, kam také dorazila z opačné strany i červená. Při okraji lesa stojí žulový pomník, který připomíná tragickou událost  ze dne 8. 10. 1938. Tehdy tu henleinovci přepadli tříčlennou hlídku Stráže obrany státu. Jeden člen hlídky byl zastřelen, druhý postřelen a následně umučen. Odtud jdeme při okraji lesa  k louce, na které je vysázená mladá alej. Konečně došlo i na mlhu. I když to není ideální, přesto se pohledy k jihu a jihovýchodu otevřely. Jsou vidět obrysy nedaleké Šumavy a skupina hor s nejvyšším Jezvincem (  739 m.n.m.). Na návrší je mezi skupinou starých lip vidět cíl naší cesty, kostel na Tanaberku. Je to zajímavá stavba na oválném půdorysu, ze kterého vystupuje válcovitý útvar nad středem svatyně. K tomu přiléhá hranolová věž zakončená bání. Poutní kostel sv. Anny byl postaven v barokním slohu v letech 1712 až 1717 podle návrhu architekta Gilmettiho. V minulosti zde byla také fara, škola a hostinec, ze kterých se nic nedochovalo. V okolí kostela je několik křížků a nově byl postaven přístřešek pro turisty. Dočkali jsme se i rozplynutí mlhy a výhled je odtud kouzelný. Vidíme část Šumavy od Pancířského hřbetu, Špičák ( 1201 m.n.m.), Jezerní horu ( 1343 m.n.m.) a Ostrý ( 1293 m.n.m.). Dále bavorské pohoří Hoher Bogenu a na východě skupina hor okolo již zmíněného Jezvince.  Z Tanaberku sestupujeme do údolí Hájeckého potoka a pokračujeme proti jeho proudu k severu, do obce Brůdek. Na návrší nad vsí stojí nejstarší svatováclavský kostel na území Čech. Na sever od vsi je Všerubský průsmyk. Již v 11. století tudy procházela obchodní stezka z Bavor do Čech. V jejím okolí byl neprostupný prales. 22. srpna 1040 tady došlo k bitvě mezi císařem Jindřichem III. a knížetem Břetislavem I. Němci tady utrpěli drtivou porážku a na paměť tohoto vítězství byla postavena kaple sv. Václava. V roce 1382 byla přestavěna a rozšířena na kostel. Ten v minulosti prošel několika úpravami. V okolí kostela stávala osada Zdemily, která začátkem 17. století zanikla. Přibližně v polovině 17. století byla ves opět obnovena pod názvem Brůdek.Samotná ves je vcelku upravena, prochází tudy silnice z Kdyně do Bavorska. Cesta odtud stoupá do Všerubského průsmyku. Opět překračujeme hranici evropského rozvodí a začínáme sestupovat ke vsi Prapořiště. Odtud se otevírají výhledy severním směrem. Ten přímo k severu patří zřícenině Rýzmberku ( 680 m.n.m.).O něco blíže je vrch Klepný ( 556 m.n.m.) a mezi nimi rozlehlá rovina na severozápadě. Napravo k východu jsou kopce Prapořišťské vrchoviny, Bezný, Čepice a Ráj. Severovýchodně postupně vystupuje hřeben s nejvyšším Korábem ( 773 m.n.m.) a městečko Kdyně. Cesta po 11 kilometrech končí na kdyňském nádraží. Celkové převýšení dosáhlo hodnoty 360 metrů. Větší část cesty se prochází po značených cestách a něco málo nechám dopovědět fotografiím.   

This entry was posted in Nezařazené. Bookmark the permalink.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *