Vidhošť ve Svatoborské vrchovině.

Na severozápadním okraji Svatoborské vrchoviny v místech kde se tato dotýká hranic Nepomucké vrchoviny, leží ostrůvek několika vyšších kopců, kterým vévodí tajemná Vidhošť ( 759 m.n.m.). Její, více jak kilometr dlouhý hřeben, se táhne ve směru jihozápad – severovýchod. Je pokryta kobercem převážně smrkového lesa a na jejím  jižním okraji vystupuje tajemná Vidhošťská skála. Vysoké smrky občas prostřídá neprostupné mlází a několik menších travnatých ploch. V nejspodnějším patře se usadilo borůvčí  s trsy trav a kapradí. Najdou se tu i zástupci orchidejí z  rodu kruštíků. Co se týče fauny, tak stopy prozrazují černou zvěř. Se srnčím se lze setkat skoro na každém kroku a z ptačí říše se zde zalíbilo mnoha druhům. Nepřehlédnutelné jsou sojky a sýkorky. Navíc je tato hora rájem houbařů. Roste tu poměrně hodně druhů jedlých hub a zřejmě nejvíce je „ masáků“. Blíže pod vrcholem, na severním svahu, je malé prameniště, ale jinak se s vodou  tady moc často nesetkáme. V sedle na severovýchodě má své sídlo malý kamenný medvídek. Najdou se zde i pozůstatky po armádě. Pod svahy hory vede cyklostezka a modře značená cesta z Ústalče do Kolince. Několik cest je bohužel pokryto asfaltem. Je nutné se zmínit o jedinečném výhledu na Šumavu od již zmíněné skály.Naše cesta k vrcholu začíná u kapličky v Ústalči. Odtud jdeme cestou po modré, směrem na Kolinec. Za obcí je krátký úsek mezi lesem a loukou s hezkým výhledem k severu. Poté již vstupujeme po staré, úvozové cestě do lesa. Přibližně po dvaceti minutách jsme na rozcestí, kde je vojenský bunkr a boží muka. Tady opouštíme značku a odbočujeme po široké lesní cestě vlevo. Po několika desítkách metrů se dostáváme k dřevěné boudě, za kterou odbočíme doprava a dosti vyšlapanou stezkou přicházíme k medvídkovi. Ten je jistě pozůstatkem z doby kolem roku 1850, kdy na nalžovském panství sídlili Taafové, kteří v okolí nechali postavit několik romantických zákoutí. Zřejmě i okolí medvídka vypadalo při jeho zrodu jinak než dnes. Bylo zde menší jezírko, jehož zbytky jsou dobře patrné. Ale to všechno odvál čas, jen ta roztomilost medvídkovi zůstala. Od sošky pokračujeme již méně vyšlapanou pěšinou mezi nízkými smrčky pod svah hory. Dostáváme se na lesní cestu, po které jdeme vlevo k úzké silničce. Po té se dostáváme pod jižní svah do míst, kde jsou boží muka a malá kamenná mohyla. Místu se říká U obrázku.

Odtud začínáme s výstupem, pro který si můžeme vybrat z několika cest, jež míří na hřeben. My si volíme cestu, která se velkým obloukem stáčí k jihu a pozvolna stoupá k hřebeni Otevírá se z ní několik hezkých pohledů na část Svatoborské vrchoviny a hory Šumavy. Cesta nás vede na konec hřebene na západní straně, kterému vévodí již zmíněná skála. Je jedinou na celé hoře, její výška je kolem 10 metrů a je prostě nádherná. Dá se bezpečně vylézt na její vrchol. Skála je porostlá menšími smrčky, mechem a kapradím. Z několika skalních puklin nejvíce láká ta u úpatí skály, kde lze tušit i větší prostor v podzemí. Několik metrů od skály je velký ostrý kámen. Od skály jdeme po hřebeni k vrcholu. Ten je plochý a jen červenobílá tyč a tabulka na stromě dávají najevo, že stojíme na nejvyšším bodě. Není odtud bohužel žádný výhled. Sestupujeme severním svahem po kamenité cestě do míst, kudy prochází cesta s modrou značkou. Odtud k rozcestí u bunkru a stejnou cestou  vracíme do Ústalče. Celá cesta má přibližně 8 km s převýšením kolem 200 metrů. Stoupání jsou pozvolná a část cesty není značená. K medvídkovi je cesta značená tabulkami s obrysem medvídka. Vše je na mapě KČT č. 64 Šumava – Železnorudsko.

This entry was posted in Nezařazené. Bookmark the permalink.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *