Z Medvědína k prameni Labe.

20-pohled-ze-silnice-do-cech6-pred-smidovou-vyhlidkouHorní stanice lanovky na Medvědíně ( 1234 m. n. m.) se plní přijíždějícími turisty, i když je to jen krátce po zahájení provozu. Modrá obloha slibuje hezký den, který je nutné náležitě využít. Od stanice se jde po červené, cesta tady prochází po Českém hřbetu většinou lesem. Jen občas se mezi stromy otevře okno k severu. Po suchém létě ani není překvapením, že je rostlinstvo zcela suché. Kromě několika žlutých kvítků jestřábníku už nic dalšího nekvete. Tak to pokračuje až ke Šmídově vyhlídce. Je tady trochu 26-prasetnik-jednoubornynával a tak se čeká. Výhled je odtud velmi hezký. Je vidět část Labského dolu a nad tím vším vrchy kolem Vysokého kola ( 1509 m. n. m.). Cesta prochází stále lesem a po krátkém sestupu končí na asfaltce. Tady to začíná sice jen mírně stoupat, zato délka stoupání trochu leká. Slunce se již také začalo více snažit a uschlé hořce a vřes na svahu nad námi jsou důkazem, že tu hodně dlouho nepršelo. Jen červené plody jeřábu to na chvilku trochu rozsvítí. Pohled ze silnice k jihu je trochu zastřený, tak se musíme spokojit jen pohledem na nejbližší okolí. Stoupání konečně končí v zatáčce u malého lomu. Malým překvapením je jediný květ prasetníku jednoúborného. Zdá se, že sucho kolem nevzal ani na vědomí. Přicházíme k Vrbatově boudě, kam právě dovezl autobus houf školáků. Je tu živo a hlavně rušno.25-kotel28-vrbatova-boudaJsme na turistickém rozcestí a nabízejí se dvě možnosti jak jít dál. Volíme opět červenou. Ta prochází kolem malého řopíku, který je doslova v obležení. Turistů trochu ubylo a cesta prochází porostem kleče, která většinou zakrývá výhled do okolí. Míjíme Hančův pomník a docházíme k Ambrožově vyhlídce. Očekávání, že Pančavský vodopád nebude nic moc se naplnilo. Voda sice trochu teče, ale do údolí stéká jen v malých šňůrkách. Výhled z vyhlídky ale všechno vynahrazuje. Pod námi je Pančavská jáma a Labský důl a na východě několik krkonošských velikánů. Moc hezké místo. Cesta znovu vstupuje do porostu 47-pancavsky-vodopadkleče a konečně je před námi Labská bouda. Kolem chaty posedávají skupiny dětí a uvnitř je obsazeno jen několik stolů. Chuť na oběd mnohého přejde při pohledu na jídelní lístek. Ceny vskutku zajímavé a tak si dáváme dvě pivka a dvě polévky. Od chaty stoupáme kamenitou cestou a po kratším stoupání se díváme na pramen Labe ( 1386 m. n. m. ). Voda, jak jinak žádná, a tak jen zbývá prohlédnout znaky měst, pamětní desku J. Buchara a další k sedmdesátému výročí založení turistiky.36-labsky-dul 71-u-pramene-labeOd pramene jdeme po zelené, která míří k rozcestí u Čtyř pánů. Po levé straně cesty je rozsáhlá, ale zcela vyschlá Pančavská louka. Pohled trochu deprimující. Na druhé straně se nám otevřely pohledy do všech světových stran. Mimo jiné je odtud vidět i vrchol Sněžky. Prostě paráda. Z rozcestí pokračujeme po žluté. Cesta nás vede pod Zlaté návrší. S přibývající výškou jsou výhledy na stále větší část Krkonoš. Navíc se hodně zlepšila i viditelnost. Blíží se Zlaté 110-zlate-navrsi-hancova-mohylanávrší a na cestě je stále více turistů. Vystupujeme k mohyle Hanče a Vrbaty, kde je i nejvyšší bod této cesty (1411 m. n. m. ). Výhled do okolí je nádherný a též k jihu se to trochu vylepšilo. Ani se nám odtud moc nechce. Čas je ale neúprosný. Zastavujeme se na Vrbatově boudě. Hučí to tady jak ve včelíně. Jedno pivko neuškodí a pak již jen zbývá cesta po rozpáleném asfaltu. Dolu to jde rychleji a brzy jsme na lesní cestě směr Medvědín. Zbývá ještě několik údajů. Délka cesty je kolem 15 km s menším převýšením, celkově asi 200 metrů. Až na ten asfaltový povrch je povrch cest dobrý. Ještě cena zpáteční jízdenky za lanovku je 230,- Kč a to je již asi všechno. Něco ještě dopoví fotografie.104-pohledod-mohyly-na-snezku

This entry was posted in Nezařazené. Bookmark the permalink.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *